Opis aktivity

Děti se proto s podporou nás dospělých musí naučit vyhodnocovat pocity, které v nich média vyvolávají, musí se naučit objevovat své hranice a také to, kdy je pro ně konzumace médií nadměrná. Je proto pedagogickým úkolem mateřské školy naučit děti vnímat své vnitřní pocity a osvojit si strategie, jak se s nimi vyrovnat, ale také informovat rodiče o přiměřeném využívání médií jejich dětmi.

Pedagogický význam:

Radost, strach, nuda, smutek, vztek: všechny tyto pocity se děti musí naučit zařadit, pojmenovat a najít si vlastní způsob, jak s nimi zacházet. Důležitou oporou jim v tom jsme my dospělí a náš (vědomý) přístup k pocitům, ale také otevřená komunikace v rodině a ve školce, která mluvení o pocitech nejen umožňuje, ale i podporuje.

Děti dokážou již v raném věku pomocí „svého vnitřního kompasu“ rozlišovat i to, co je pro ně „příjemné“ a „nepříjemné“. Tato dovednost však může v průběhu času být narušena, pokud děti musí neustále překračovat své vlastní hranice, aby byly „hodné“. Je důležité, aby dospělí přijímali pocity dětí a nenutili je, aby je popíraly nebo se přetvářely.

Aktivace předchozích znalostí (kontextuální kompetence/komunikace)

• Zamyslete se, jaké pocity znáte (uvnitř sebe)?
• Myslíte si, že máme všichni podobné pocity – vy děti i my dospělí?
• Řekněte nám, co dělají vaši rodiče, když jsou šťastní, naštvaní, smutní, ve stresu…

Děti vystřihnou pracovní list s kostkou a do políček nakreslí veselé, rozzlobené, smutné atd. smajlíky (kreativita). Společně si povídají o tom, jaké pocity na kostku nakreslily, a předvádějí je pomocí grimasy (kooperace). Pedagog se nyní zeptá skupiny, zda se děti někdy cítí stejně jako smajlík na kostce.

V dalším kroku pedagog popíše různé scény. Děti se rozhodnou, s jakými pocity je spojují, a podle toho si kostku položí před sebe. Snaží se vysvětlit, proč se tak rozhodly. Samozřejmě zde neexistuje „správně“ nebo „špatně“ – situace lze totiž hodnotit zcela odlišně. Jde především o to, aby děti přemýšlely o svých pocitech, dokázaly je rozpoznat a přiřadit.

Situace, které mohou nastat:

• telefonuje s tatínkem, který je právě na služební cestě
• rozbila se figurka z Lega
• smí se podívat na jeden díl oblíbeného seriálu a po jeho skončení musí vypnout televizi
• přijedou na návštěvu babička a děda
• musí jít k lékaři
• viděl na tabletu strašidelné video
• chce hned po vyzvednutí ze školky maminčin mobil
• smí hrát na maminčině mobilu novou počítačovou hru a nemůže se dostat do dalšího levelu
• smí jít s kamarády do kina na napínavý film
• vidí, že jedno dítě je zlé na druhé
• tajně si bere maminčin mobil

Možná by teď chtělo dítě samo popsat nějakou situaci a to, jak se při ní cítilo.

Na závěr cvičení si děti ve skupině znovu promluví o svých pocitech: Jaké pocity nebo situace samy znají? Co dělají, když se tak cítí? (kritické myšlení)