Beschreibung

Téměř veškerá voda na Zemi je slaná a je pravděpodobné, že její zásoby se budou zvětšovat na úkor sladké vody – zvýšení hladiny světových oceánů a moří zvýší koncentraci soli v ústích řek, slaná voda bude pronikat do zásob podzemní vody a hlouběji do vnitrozemí. Důsledkem zvýšeného zasolení bude snížení dostupnosti sladké vody v hustě osídlených pobřežních oblastech. Morskou vodou znehodnocené zdroje sladké vody pak již nemohou sloužit jako plnohodnotné zdroje pitné či užitkové vody (zdroj: DAPHNE).

Aktivita:
Ukažte žákům dva poháry s vodou (do jednoho nalijte čistou vodu, do druhého přidejte sůl a rozmíchejte).
Zeptejte se, čím se od sebe liší.
Do pohárů vložte rajčata a nechte žáky pozorovat, co se stane – jak je možné, že v jednom poháru rajče plave a v druhém klesne ke dnu?
Je voda v obou pohárech opravdu stejná?
Žáci to mohou zjistit tak, že naberou trochu vody lžičkou a ochutnají.
Aby pochopili, že slaná voda není vhodná ani k pití, ani k zalévání rostlin, přineste dvě rostlinky a pravidelně je zalévejte ve třídě – jednu sladkou vodou, druhou slanou.
Co se s nimi stane? Ochutnáním slané vody a několika dny pozorování se žáci přesvědčí, že slaná voda není vhodná pro lidi ani rostliny, a proto je třeba chránit zásoby sladké pitné vody.
Vlastnost soli vázat vodu lze využít při výtvarných aktivitách: Žáci malují vodovými barvami. Poté na mokrý výkres sypou kuchyňskou sůl, která vytváří zajímavý strukturovaný efekt připomínající sníh, vodu, mech nebo korály.

Tip:
Pro pochopení toho, že nadměrný příjem slané vody by ničil naše buňky, mohou žáci provést experiment s ředkvičkou:
Připravíme dva poháry – v jednom čistá voda, v druhém 100 ml čisté vody smíchané s 20 g soli.
Do každého poháru vložíme ředkvičku a po 24 hodinách zkontrolujeme, co se stalo (ředkvička v čisté vodě zůstala nezměněná, ředkvička v slané vodě „seschla“ – sůl z jejích buněk vytáhla vodu).

Prohloubení 1:
Přestože sůl ve vodě a její vyšší množství ve stravě souvisí se zdravotními problémy, určité množství soli je pro lidi i živočichy nezbytné.
Získávání mořské soli souvisí s odpařováním vody: mořská voda se napustí do tzv. polí, kde odpařováním vzniká nejprve hustá slaná voda, z níž se postupně vykryštalizuje sůl.
Znečištěním moří a oceánů se však snižuje kvalita mořské soli a lidé častěji sahají po jejích zásobách z jiných zdrojů (např. v Rakousku se sůl těží v Hallstattu, Altaussee a Bad Ischlu, na Slovensku je v této souvislosti známá prešovská městská část Solivar).

Pomůcky: sůl, voda, hrnec s pokličkou, symfonická báseň Vltava z cyklu Má vlast skladatele Bedřicha Smetany.

Aktivita:
Ukažte žákům sůl a zeptejte se, jak ji získáváme.
Po krátké výměně názorů jim povězte o mořské soli a jejím získávání.
Jak je možné, že se z moří a oceánů odpaří pouze sladká voda a sůl ne?
O tom se mohou přesvědčit pomocí pokusu:
V hrnci smíchají vodu se solí, přikryjí pokličkou a položí na okenní parapet, aby na ni co nejvíce svítilo slunce.
Po čase hrnec odokryjí a ochutnají kapky vody vzniklé na spodní části pokličky.
Takto odpařená voda se v přírodě kumuluje do oblaků, odkud se ve formě deště vrací na Zem.
Část se vrací do potoků, řek a opět vstupuje do moří a oceánů.
Žákům přiblížíme tento jev skladbou Vltava od Bedřicha Smetany.
Následně mohou skladbu vyjádřit výtvarně nebo hudebně:

Žáci poslouchají skladbu a své dojmy mohou vyjádřit malbou vodovými barvami (akvarel) a své výtvory představit.
Pokud počasí dovolí, nechte kresby venku, aby na ně krátce padal déšť. Po uschnutí se kresby prohlédnou – jak je změnil déšť?
Žáci poslouchají skladbu. Každý dostane do ruky nějaký hudební nástroj nebo předmět jako hudební nástroj.
Skladbu pusťte znovu – nejprve zahraje nástroj jednoho žáka, pak dva, tři, více až všichni – podle toho, jak to vnímají při poslechu hudby (malý potůček se postupně mění v mohutnou řeku).
„Žákovský“ orchestr může ještě zopakovat pro uvědomění si obrovské síly vody, která je nádherná a zároveň hrozivá.
Učící se mohou uvést různé hudební skladby, kde se voda zmiňuje (Žbirka – Atlantída /Zlatý slavík 1982/, Elán – Voda čo ma drží nad vodou atd.).

Aktivita pro 2. stupeň ZŠ (Prohloubení 2):
Živel vody byl odjakživa inspirací pro různé umělce.
I ve výtvarném umění najdeme různě zpracované téma vody.
Tatranská plesa, horské bystřiny a potoky našly svou odezvu i v díle akademického malíře Jaroslava Votruby, který se věnoval především krajinomalbě a je známý jako „malíř krás Vysokých Tater“.

Pomůcky: kopie obrazů Jaroslava Votruby formátu A3 (příloha), vodové barvy, voskové pastelky, tužky, pera, případně různé přírodní materiály.

Aktivita:
Zeptejte se žáků, zda znají nějaká umělecká díla tematizující vodu (obrazy, hudební skladby, literární díla apod.).
Poté jim ukažte několik obrazů Jaroslava Votruby s dokumentovanými tatranskými potoky a plesy.
Žáci si vyberou obraz, který je nejvíce zaujal.
Nechte jim dostatek času na jeho vnímání a vyjádření pocitů při pohledu na horské potoky a plesa.
Poté pracují individuálně:

• Představí si, že jsou součástí obrazu, a zakreslí sebe a další osoby podle vlastního uvážení.

• Zvolí si techniku podle vlastního výběru (malba, kresba, perokresba…).

• Stanou se tak součástí uměleckého díla zobrazujícího vodu.

Vybraný obraz je pro ně inspirací k jeho nakreslení/namalování v jiném ročním období.
Vybraný obraz je inspirací pro jeho 3D zpracování pomocí různých materiálů (kousky dřeva, kamínky, tráva, listy, vlna nebo kousky modré látky apod.).